Jiří Babica

– Jenom chviličku nechám dokřupava.

– A teď tomu dodám takovej zlatej bod, a to je, že to na to nasypu.

– Já vždycky říkám, smažíme tak dlouho, až je to smažený.

– Ten ananas na konci takhle pěkně tady po té rýži, tak jak jsou v Honolulu zvyklí.

– Toto, co vám teďka představím, tak se jmenuje aglio olio peperonico.

– Až pojedete někdy okolo, zastavte se u Markéty, ona vám to udělá.

– Máme to hotový. Měli jsme takový hezký, řekl bych, až dietní den.

– Mám tady houby.

– Ty jsi koukám taky byl na houbách?

– No tak když jsou, tak jsou. Když nejsou, tak nejsou.

– Dneska si tady spolu připravíme francouzskou zeleninu, a to bude ratatule.

– A když nebudete mít žádné houby, tak tam kupte si žampiony. A pak mě napadlo, když nebudete mít žádné houby, žampiony, tak tam nedávejte nic.

– Až se stalo dneska, jako si lidi ze mě dělají srandu: „Když nemáš kečup, dej tam hořčici.“ No kdo to řekl?

– Když přijdeme domů, i když jsme profesionálové, se stáváme amatéry.

– Mrkev, petržel, cerel.

– To tam já potom slupnu.

– Když tě vidím, jak to mačkáš, tak tě to vzrušuje.

– Já jsem hodně dobrých receptů získal od totálních amatérů, rozumíš?

– Takhle vypadá jeden špíz, my si uděláme tři. To z toho důvodu, že já budu mít dva. A když se podíváte na Jardu, tak tomu stačí jeden.

– Zezhora opečeno, vevnitř syrovo. A drůbež syrová není dobrá.

– Krásně si to zazelenáme, aby nám to připomínalo léto.

– Blbý, když ti zavolá a řekne, že nemůže, že jo?

– Nevadí, pozveš jinou. Pozveš jinou.

– Já jsem si pozval hned čtyři dámy.

– Ten česnek jako kolem toho salátu jenom jako vánek, když prochází.

– A ten papír, to je pergamen, jo?

– To je, prosím tě, pečicí papír.

– Ty papričky prostě mám rád. Takže jsem ti je tam šoupnul.

– Jarda vyhrál s tím svým zatraceným vejcem.

– Je to samozřejmě maďarský recept. Tam jsou taky chlapi. Já jsem tam byl.

– Tak je to dřina.

– To není dřina, je to zábava.

– Nepotřebujeme ani paličku žádnou. Bez paličky.

– Výhoda tady na tom receptu je, že vlastně ho nemůžete v žádném případě pokazit. To je zcela nemožné.

– Jak jsem ho tam šoupnul, tak ho vytahuji. Vůbec jsme si na to nekoukali. Je to pravda, nic jsme nedělali.

– A teďka teda překvapení veliké, co tam vlastně najdeme.

– Je totálně žravý, rozumíš?

– Tam tomu říkají šanyuka, nebo šakšuka, tak nějak podobně.

– Mně se to dneska líbilo, už jenom z toho pohledu jsem vyhrál.

– Sám jsi to řekl, řekni to ještě jednou: vyhrál.

– Vememe si takovýhle turbo.

– Je zajímavý, tady se s Jardou rozcházíme, zatímco on říká té cibuli červená. Já jí říkám fialová.

– Já teda určitě ochutnám, protože za prvé musím a za druhý chci.

– Tak jsem měl česnek, tak jsem tam nakrájel česnek.

– Musím přiznat, Jirka mě přesvědčil, že není červená, že je fialová. Tak po 50 letech jsem to přiznal.

– A tadyhle mám ještě takovýhle kousek, už vyloženě smraďocha.

– A křen se strouhá zásadně pořád do kolečka.

– A samozřejmě králík je široký téma.

– A teď si to jenom takhle vememe krásně a jako když honíme vrtulku, takhle to omotáme.

– To je polívka, která nám dá absolutní sílu.

– Tento recept mě silně překvapil. Tvrdě.

– A takhle se to podávalo princezně Dianě. Dokonce si to dala dvakrát, byla to vážná ženská.

– Kdo nemá rád pálivý, tak samozřejmě nedává. To by byl blázen.

– Takhle jebneme nahoru, když to řeknu lidově.

– A ty jsi to čimimuri, jo?

– Čimičuri.

– Čimičuri, dobrý.

– Čimičuri.

– Už jsme doma, už jsme v Čechách. Z toho světa jsme se vrátili zpátky.

– Neříkej lepší nůž, půjčím si tvůj nůž.

– Půjčím si tvůj nůž.

– Ty máš taky špenát, jo?

– Taky špenát.

– To jsi mi neřekl? Tak já ho tam nedám.

– Ho tam nedávej.

– Nedám ho tam.

– Vždyť děláme dva špenáty, ne?

– Já jsem ale…

– Ty jsi dělal špenáty. Neblbni mi tady se špenátem, člověče.

– Ať to tam je. To tam musí být.

– To by mi zákazník už nezaplatil tohle. Tohle už se nedá zaplatit.

– Už se nedá zaplatit.

– Takže dneska vyhrál Jarda, gratuluju.

– Já to anuluju, víš proč? Není možný. Tohle je chuťově tak bombový, že jdeme do plichty.

– Když mi pošleš 50 klientů, tak jsi vítěz totálně.

– A proč ty mi vždycky to jídlo takhle rozrejpeš, člověče?

– Smažené dršťky s domácím bramborovo-houbovým salátem dle mého dědy ze starého Vsetína, přátelé.

– Počkej, říkal jsi děda, tak jak je to teda?

– Ne, dršťky děda, já salát.

– Horký, viď?

– No jo, jak sis to udělal, takový to máš. Já jsem tě varoval.

– K tomu samozřejmě bylo dobré pivínko. Doufám, že se ho dočkám i já.

– A musíte do toho taky takhle plácnout.

– Poej se na to, Jirko.

– Jirko, představ si, co mi řekl jeden doktor z velmi známé pražské nemocnice. Říkám mu, jak mám zhubnout. On řekl krásnou větu: hlavně nežrat. Nežrat. No a co když je to tvoje profese? To je problém, víš, kamaráde.

– Na ty papeže a na ty dobrá jídla!

– Plešouna ne, my se bojíme. To není to, ale Jirko, podle tebe se dá vařit.

– Přátelé, přijde nám vymrzlej, unavenej lyžař. A Jirko, já mu připravím krásný nápoj, já tomu říkám mokrý vrata.

– Glanc, to je, když máte papriku a zbyde vám někde tuk. Já si ho sleju a na finále nahoru si to pouze takhle pokápnu, aby bylo vidět, že to bylo z dobrýho materiálu.

– Ich bin ein Gamer! Ich bin ein Gamer! Ich bin ein Gamer!

– Jmenuji se Jirka Babica, jestli jste zapomněli.